Betlémská kočička

- Betlémská kočička
Rubrika:  Kulturní

Betlémská kočička

15.01.20, 12:17, autor: Plavovláska
Ano, i takové věci se u nás dějí.

Čtenost -   Diskuze: (0
 

Ovšem nemluvíme teď o kočičce přivezené z Betléma, či snad dokonce historicky doloženém chlupatém miláčkovi, který vlastními tlapkami srdnatě masíroval Ježíškův novorozenecký hrudníček a kožíškem zahříval tělíčko v jesličkách, zabalené v plenčičkách. Mluvíme o našem soukromém a soudobém kocourovi domácím, který se jinak jmenuje Mikýsek.

 

Kdo má doma mazlivého kocourka, který postupně převzal řízení celé domácnosti, jistě se nebude nikterak divit tomu, že snídáme s Mikýskem tak, že sedím u stolu, piju kafe a kocourek sedí na stole a hlavičkou mi drcá do ruky. Zpravidla vždy do té, ve které držím horký šálek. Dožaduje se tímto způsobem jednak pozornosti a pohlazení a druhak kusu šunky, či anglické slaniny, protože nevidí přirozeně jediný důvod, proč bych se měla nacpávat jen já. To dá rozum.

 

Takhle těsně před Vánoci, když skauti přinesou Betlémské světlo, snídáváme vždy při rozsvíceném adventním věnci a nikdy se nic nestalo. Vcelku logicku předpokládám, že kocour není vypatlaný trouba a do hořícího věnce nevleze.  Takže probíhá náš obvyklý rituál, kdy se snažím vystihnout moment, kdy kocour žere šunčičku, abych se mohla napít horké kávy, tak jak to mám ráda. Kocourek spokojeně žvýká a já spokojeně popíjím. V tom se kolem mne rozsypaly jiskřičky a ucítila jsem specifický zápach spálené srsti. Kocourek vzplál od svíček na adventním věnci.

 

Tady nevzplál celý, jak by se mohlo zdát, ale jak mával svým dlouhým a huňatým ocáskem nad stolem, tak došlo k tomu, že mu tneto začal hořet a on si toho (nevím jak je to možné) nevšiml a spokojeně se nacpával šunkou dál a vesele si přitom mával doutnajícím ocáskem. Asi ho to trochu hřálo, ale nedal si do souvislosti náhlé zvýšené teplo a smrad se sebou.

 

Já ale ovšem naopak. Vyskočila jsem jako by mě píchl šidlem a s ječením jsem začala kocourkův ocásek hasit vlastníma holýma rukama. Kocourek se strašlivě vyděsil, ještě si stále nevšiml, že hoří, a nechápal, proč křičím a plácám ho po zadečku. Bral to tak, že ho za něco asi trestám, nebo že jsem se zbláznila a když takto situaci vyhodnotil, dal se na útěk. A byl to pohled pro bohy.

 

Po jídelně běhal kocour, po žídlích, sedacče, nábytku a rozséval jiskřičky z doutnajícího ocásku. Za ním jsem běžela já, v zoufalé snaze ho uhasit dřív, než se spálí či zapálí dům. Čím úporněji jsem se ho snažila chytit, tím zoufalejí on přede mnou utíkal a schovával se do míst, kde jsem neměla šanci na něj dosáhnout.

 

A právě v té chvíli vstoupil do jídelny můj syn dveřmi, které vedou na zahradu. Dřív než pochopil, proč jsem zařvala, aby okamžitě zavřel dveře, stihl doutnající Mikýsek kolem něj oněmi dveřmi na zahradu proběhnout. Vyběhli jsme za ním a tam jsem mezi voláním na něj, aby se vrátil, útržkovitě popisovala synovi právě proběhlou infarktní situaci.

 

Kocourek se samozřejmě nevrátil, vždyť jsem ho vyděsila k smrti svým nezvyklým chováním. Zato si všiml doutnajícího ocásku a snažil se jej olizovat, protože takhle kočky řeší každý malér. Janže si spálil fousky a možná trošku i jazýček a tak se pak pokoušel doutnajícímu ocásku utéct. Pobíhal po zahradě mezi stromy a keři a za ním se vznášely šedé obláčky dýmu. Běhala jsem po zahradě za ním a po tvářích se mi koulely slzy jako hrachy.

 

Situaci zachránil syn, který duchapřítomně popadl zahradní hadici a postříkal k smrti vyděšenou jiskry rozsévající kočku ledovou vodou. Naštěstí letos nemrzlo, tak díky synovu lajdáctví. že neschoval hadici na podzim do sklepa, jednak hadice k dispozici byla a také voda nebyl zamrzlá. Mikýsek však naši radost ze svého uhašení s námi nesdílel a vyděsil se znovu: proč ho proboha slíváme ledovou vodou k tomu ke všemu, co jsme mu již udělali toho dne?

 

Vrátil se domů až na druhý den. Ocásek měl opálený a na zadečku nad ocáskem měl vypelichané kolečko. Nebyl popálený na kůži na těle, ani na jazýčku. Jen fousky měl tročku pokroucené. Zřejmě mi odpustil, protože se nechal chytit, pomazlit a nakrmit. Dostal k snídani kromě obligátní šunčičky ještě plnou misku ušlehané šlehačky, kterou on moc rád.

 

Začali jsme mu říkat Betlémský kocourek, když chytil od Betlémského světla. A adventní věnec už u nás o těchto Vánocích víckrát nesvítil. Raději jsme použili svíčky uzavřené v lucernách.

 

 

 
 
Profil blogu
Profil sekce "Kulturní"
Profil blogu
Založen:
19.5.2008 12:57:58

Přístupů:
785201

RSS:
Toplist
aaaaaa